Máte rádi zajímavé kouty naší země? Zaujal Vás Island? Poslední dobou je velice aktuální a plno lidí v něm nachází neskutečné zalíbení a kouzlo. Pojďme si popovídat o této nádherné zemi v těchto toulkách po Islandu, kde si v každém dílu povíme tři zajímavosti o této zemi a zkusíme se dozvědět něco více, než nám dají obyčejné knihy.

Island, země tak vzdálená Evropě a přitom je její součástí. Byla by škoda si o ní něco na našich stránkách neříct.  Je to již pár let nazpět, kdy jsem se setkal s touto úchvatnou, ale přitom prazvláštní krajinou. Učarovala mě jejich hudba kapely Sigur Rós, z islandského překladu Růže vítězství. Jejich muzika obsahuje přesně to, pod čím si dokážete představit samotnou zemi. Tajuplnost, depresi, uzavřenost a originalitu. Jejich muzika je zvláštní, stejně jako samotný národ. Začal jsem mluvit o muzice, ale u Islanďanů to má svůj důvod. V zemi, ve které žije v přepočtu 320 000 obyvatel, a populace stále klesá, se nachází na 80 hudebních škol a na 200 sborových orchestrů. Není to trošku hodně na tak malou zemičku? V počtu populace jí přeroste například i Lucembursko!

Ale to není všechno, čím je islandská nátura tak zajímavá. Ale o tom si povíme dále. Nyní něco k minulosti. Islandské dějiny se začali psát kolem 9. a 10. století. Tedy v době, kdy Boleslav I. zabil ve Staré Boleslavi sv. Václava. Na ostrov tenkrát pravděpodobně se svými loděmi zakotvili tehdejší Norové, tedy Vikingové a Keltové. Díky Norům Island vlastně může děkovat za jazyk jako takový. Vezmu to na příkladu. Představte si, jak se jazyk ve většině případů vyvíjí. Však staročeština je od té dnešní češtiny také víceméně odlišná. Jenže Islandština je na tom trošku jinak. Norové dovezli na Island norštinu, během století se norština v rodném Norsku stále vyvíjela, ale na Islandu zůstala stejná. Díky tomu si dnes Islanďan dokáže přečíst Norské ságy z desátého století a nebude s tím mít absolutně žádné problémy. Islandština se vlastně po dobu své existence prakticky nijak nevyvinula. Zůstala stále stejná. Víceméně je to skandinávský jazyk jako každý jiný. Jenže seveřan bez problémů i tak dokáže rozeznat svého krajana. Je to poněkud složitější ale obdobné jako když srovnáváme náš jazyk se slovenským ve spojitosti se slovanským jazykem.

Nakonec Vám v našem prvním díle seriálu o Islandu povím něco o hlavním městě. Reykjavík krom toho, že je hlavním městem Islandské republiky, je také největším městem na ostrově. Jeho velikost čítá zhruba 120 000 obyvatel, což je 37,5 % z celkové populace. Město samo o sobě nijak zásadní historické památky nemá. Ale jednou z těch nejdůležitějších je jedna z nejvyšších staveb ostrova, kostel Hallgrímskirkja, měřící bezmála 74,5 metrů. Můžete ho vidět na obrázku. Projekt vznikl už v roce 1937, ale stavba samotná, začínající v roce 1945, trvala takřka 38 let, tedy až do roku 1986. Přesto jsou Islanďané na svojí pýchu patřičně hrdí. Oni popravdě jsou velmi hrdým národem. Proč to si povíme již příště, v dalším pořadu našich toulek po Islandu.